Tradiční turnaj letos hostila hala v Chýnově, kterou husité dobře znají z tehdejšího působení v Regionální lize. Trenérům Packovi s Drtinou se těsně před startem florbalového kolotoče do zbroje ohlásilo několik hráčů. Na sobotní část tak vyrazili v sestavě s již stálicemi v táborském áčku, jako jsou Tomáš Odložilík nebo Kryštof Paštěka. K službám byla již i posila z Milevska – Petr Heřmánek.

Utkání proti Jindřichovu Hradci začalo jako velká přetahovaná, oba celky měly hned několik příležitostí, z řad modře oděných se do velké šance natlačil Jan Penkert, o chvíli později těsně před bránou skvěle dorážel důrazný benjamínek Matyáš Fuchs. Husité ale recept na brankáře soupeře i přes několik větších šancí nenalezli a museli tak zkousnout hořkou porážku 0:8 na úvod celého Poháru.

Ani duel proti Pacovu nezačal vůbec ideálně. Honzíci se jali vedení 0:6, které na světelné tabuli působilo opravdu hrůzostrašně. Tábor se ale nezalekl a nastartoval výpravu za možnou obrátkou ve skóre. Šance Tomáše Odložilíka skončila ještě těsně mimo, pak ale síť v brance soka rozvlnil Kryštof Paštěka a navrátil svým kolegům sebedůvěru na hole. Tlak modro-bílých postupně rostl kadým střídáním více, postupně se prosadili tři další různí střelci, Pacov ale nápor ustál a uhájil tři body, Tábor se naopak se sobotou loučil s hubenou porážkou 5:6.

Možný postup do druhého kola se tak táborským lehce zkomplikoval, cesta za kýženým srovnáním proti Pacovu jim ale mohla být velikou motivací. Úkol na neděli v téže hale zněl jasně – vyválčit čtyři důležité body s cenou zlata, které by znamenaly, že pro Tábor Pohár ještě zdaleka nekončí. Hubenou porážkou ale skončilo i utkání proti jihočeskému rivalovi se Soběslavi. Po porážce 4:6 byl osud táborských stvrzen nemilosrdnou statistikou. O poslední možné body tak bojovali proti pražské Slavii, jíz z divizního působení moc dobře znají. Ani klání proti mančaftu z hlavního města ale našim florbalistům i přes nesmírnou snahu nevyšel.

Komentář trenéra Jindřicha Packy (trenér A-týmu): Účast v letošním ročníku bohužel skončila bez jediného vítězství. Výsledkově i herně jsme tentokrát zaostali za tím, co chceme jako tým prezentovat. Nebudeme hledat výmluvy – Pohár nám nastavil zrcadlo. Měli jsme možnost poměřit se s kvalitními soupeři a konfrontace ukázala oblasti, na kterých musíme jako tým i jako jednotlivci zapracovat – ať už jde o rychlost rozhodování, důraz v osobních soubojích nebo schopnost držet se herního plánu i pod tlakem. Zkušenosti z těchto zápasů však rozhodně nezahazujeme. Věříme, že si z nich vezmeme ponaučení a využijeme je k posunu vpřed. Cíl je jasný – zlepšovat se, růst jako tým a znovu najít chuť a víru ve vlastní schopnosti. Práce na sobě nekončí, naopak, teď teprve začíná.